Určitě jste to, milí kolegové, také zažili. Poprvé jste je potkali na zápisu prvňáčků. Měli jste s nimi první hry, první vyučování, první školní výlety a najednou se Vám stane, že si je oblíbíte. Jsou to ještě prckové nerozkoukaní, ale jak školní rok ubíhá, otřepou se. Někdy zlobí a někdy jsou zlatí.
Pak přijdou první velké prázdniny a po nich? Máte druháky a vše se opakuje..., pak třeťáky, čtvrťáky a páťáky a z nerozkoukaných prcků jsou rázem slečny a chlapci!
Protože učím na I. stupni Základní školy, musela jsem se prostě smířit s tím, že mi odejdou. Přiznám se, že poslední školní den s nimi mně bylo všelijak, i když jsem to na sobě nedala znát. Vím přesně, že během těch pěti let jsem jim řekla mockrát, jak je mám ráda. Vím, že to potřebovali slyšet, zvlášť někteří. Ale nevím, jestli jsem jim někdy řekla, že mně budou chybět....
asi proto jsem dnes ráda, když můžu za "svými" šesťáky zaskočit alespoň na supl.
Nejsem nostalgická, ale těch vzpomínek a společných zážitků je moc. A ráda se k nim vracím!
Před necelými dvěma lety jsem se potkala s partou skvělých lidí, kteří tak jako my, učí. Ne jen děti, ale i pedagogy. V té době měli za sebou úspěšný celorepublikový vzdělávací projekt, který se týkal počítačové gramotnosti. Vytvořili jsme tým, z něhož se narodil systém World Academy. Moji čtvťáci byli v té době "našimi" čtvťáčky a stali se tak "pokusnými myškami", se kterými jsme zkoušeli nové výukové materiály pro interaktivní tabule, které jsme vymýšleli. Mělo to u dětí obrovský ohlas! Učili jsme v harrypotterovkém stylu. Když jsem s dětmi hrála výukové SMART hry na toto téma, musely (a rády) do školy přijít v kouzelnickém. Děti to velmi motivovalo a bavilo. Zvlášť "Srpce" - harrypotterovská měna, kterou dostávaly za každý, dobře splňený úkol. Později jsme kouzelnická témata opustili a měna nám začala chybět. A tak vznikly "Chechtáky", které mnozí z Vás znáte.
Celý školní rok si děti poctivě spořily. Dohodli jsme se, že na škole v přírodě pak všechno společně utratíme. Tehdy jsem si o sponzorech mohla nechat jen zdát, a tak jsem byla vděčná (se smutným kukučem) za každou maličkost, kterou jsem získala "louděním" od přátel, od rodičů a od známých. Na výlet jsem nakonec přece jen jela vybavena "zbožím", které jsem svým dětem mohla na "jarmarku" prodat. Byly vděční za reklamní materiály z Kooperativy, za počítačové hry a jiné drobnosti. Ale hlavně, "obrala" jsem je o poslední chechták!
Vezla jsem tehdy s sebou i zmrzlinové kornoutky. Do každého jsme dali lžičku nanukového dortu a rázem jsem mohla prodávat zmrzlinu, na kterou jsem některým dětem musela i nějaký ten chechták půjčit.
Svůj účel tehdy naše hry opravdu splnily! Děti se naučily šetřit. Naučily se motivaci. Naučily se pomáhat jeden druhému! A o to šlo!
Velice ráda si na tento portál ukládám videa ze závěrečné besídky se svými páťáky. Pokud se na ně podíváte, tímto Vám je představuji:
A dál...?
... poznala jsem je nedávno. Poprvé jsem je uviděla u zápisu prvňáčků. Máme za sebou první hodiny, hrajeme si první hry. Ty hry se jmenují: systém World Academy. A vše se opakuje!
